Okouzleni Kuksem a barokem aneb Jak to všechno začalo

Přes dvacet let, to už by se snad mohlo nazvat tradicí. A festival THEATRUM KUKS, to je navazování na tradici… na tradici Kuksu jako hudebního, divadelního a uměleckého centra evropského významu, které ze zapadlého údolí ve východních Čechách na přelomu 17. a 18. století postupně vybudoval hrabě František Antonín Špork.

Genius loci unikátního barokního areálu přetrvalo i dlouhá období nezájmu a chátrání, aby bylo od 90. let minulého století zase postupně více vidět a cítit. O to se zasloužil i muzikolog a propagátor Kuksu Stanislav Bohadlo, který v roce 2002 založil festival barokního divadla, opery a hudby THEATRUM KUKS a zároveň inicioval vznik amatérského divadelního souboru Geisslers Hofcomoedianten, jenž je s festivalem nerozlučně spjatý.

Kateřina Bohadlová a Geisslers HofcomoediantenJednou ze zakládajících členek byla také Kateřina Bohadlová, jeho nynější šéfka a zároveň ředitelka Theatra. „Mohli jsme se tenkrát podílet na oživování místa, které ještě zdaleka nebylo po rekonstrukci (hlavní etapa projektu rekonstrukce hospitálu probíhala mezi lety 2013 a 2015, postupně byl také revitalizován „druhý břeh“ a obec Kuks  - pozn. aut.), takže působilo spíš dekadentně, než nějak honosně barokně,“ vzpomíná, jak začal příběh Geisslerů i festivalu. Ten byl jedním z nástrojů, jak upozornit na živé umění, které bylo vždy bezprostřední součástí Šporkova Kuksu.

Místní atmosféra divadelní nadšence z gymnázia v Náchodě, kteří na Bohadlův popud nastudovali v barokní stodole pro nultý (později brán už jako první) ročník festivalu „hauptakci“ Amor tyran od Heinricha Rademina, nadchla a - pomalu, ale jistě - také směrovala i k zájmu o baroko. „Strávili jsme tu měsíc v roce, kdy jsme společně - jako tehdejší kočovné společnosti - žili, tvořili, vařili i kalili, a Kuks na nás působil,“ usmívá se dnes Kateřina Bohadlová.

„Nenásilnou formou jsme získali vztah - možná ani ne prvotně přímo k baroku, ale k tomuhle místu. Přes Kuks a jeho silné genius loci, které tady pořád je, to už byl jen krůček k tomu, že jsme si oblíbili baroko, začali ho víc vnímat, víc se v něm hnípat a objevovat ho,“ přidává se i Petr Hašek, od začátku „geissleří“ režisér a od roku 2017 také umělecký šéf Theatra. „Ale nikdo netušil, že to bude kontinuální, že se zrodí něco hlubšího,“ dodává.

Společný tvůrčí zážitek byl pro rodící se divadelní těleso i budoucnost festivalu určující. „Zjistili jsme, že nám to docela jde a lezou z toho zajímavé věci. A když tam člověk deset let skoro celé prázdniny žije a nechá na sebe Kuks a baroko působit, tak je hodně ovlivněný, i kdyby nechtěl,“ vypráví Bohadlová.

Společná cesta

Comoedien Haus v Kuksu

První inscenace Geisslers Hofcomoedianten pro nově vzniklý festival předznamenala i jeho vývoj a vlastně i dnešní podobu. „I když už je Theatrum dramaturgicky mnohem rozsáhlejší, duch toho šporkovského anebo kukského uměleckého baroka v něm stále figuruje,“ vyzdvihuje zakladatel festivalu Stanislav Bohadlo, podle něhož velkou roli hraje právě i místo jeho zrodu - Comoedien Haus, stodola z 18. století, která sice není původní divadelní budovou z roku 1702, ale je jí dispozičně, orientací i půdorysem velice podobná.

Právě k 300. výročí vzniku kukského lázeňského divadla se odkazuje i první ročník festivalu. „K tomu jsme pak samozřejmě navázali všechny možné lokality přímo tady v Kuksu, včetně hospitálu, zahrad, hrobky, ale i v okolí. A v tom to celé pokračuje,“ těší Bohadla, který v roce 2017 přenechal samotnou organizaci právě „svým“ Geisslerům. Ti se mezitím většinově přesunuli do Prahy na divadelní fakulty a postupně se etablovali jako jeden z předních českých nezávislých souborů.

„Nejpodstatnějším a nejdůležitějším úkolem lidského faktoru v divadle – herectví – je  zprostředkovat cestou estetického účinu smysl nesdělitelný jinak. Geissleři tento úkol plní nelehkým, složitým způsobem, k nimž je zavazuje Kuks a „šporkovské“ dědictví: rozhodli se do současného divadla vnést struktury divadla z přelomu 17. a 18. století. Lze to chápat i obráceně: vnést do barokního manýrismu a jeho poetiky principy současné,“ píše o jejich tvůrčí metodě v roce 2021 zesnulý profesor Jan Císař ve studii Baroko „tekuté modernity“, která v roce 2022 vyjde v připravované knize k dvaceti letům Geisslers Hofcomoedianten a jejíž podstatnou část v červnu otiskly Divadelní noviny.

„Baroko je strašně pestré na divadelní, ale i obecněji umělecké formy, vyjadřovací prostředky. Když jsme se začali více zajímat o to, co souvisí se Šporkem, Kuksem, s dramatikou té doby, ale i šířeji s barokem, tak jsme pořád objevovali nové a nové texty… A vždycky byl ten text úplně jiný,“ vrací se ještě k začátkům Kateřina Bohadlová, která mimo jiné překládá původní texty z němčiny či italštiny. „Stejně jako jsme baroko objevovali sami pro sebe, tak jsme se ho snažili ve svých věcech objevovat i pro našeho diváka. Byla to taková společná cesta,“ popisuje Hašek.

Kuks 2016, Marta Sobotková.JPG (1.43 MB)

Strašně mocná inspirace

S prohlubujícím se zájmem o baroko se rozšiřoval také záběr témat i žánrů, které si pro sebe Geissleři nacházeli a přetvářeli - teď už zdaleka nejen - pro THEATRUM KUKS. „Textů, ať už přímo divadelních, nebo poezie či hudby, která se Šporkovým Kuksem úzce souvisí, se objevovalo stále víc, takže jsme dnes možná ve stadiu, kdy máme témat víc, než se vůbec dá zpracovat,“ podotýká Stanislav Bohadlo.

„Ale v tom je to právě úžasné, a navíc se během těch devatenácti ročníků vždy dařil i ten další krok: to znamená využít šporkovské baroko jako inspiraci k současnému umění ve všech jeho oborech. Proto teď také Theatru říkáme multižánrový festival, a každý rok si ověřujeme, že ta inspirace je strašně mocná, oslovuje lidi napříč generacemi a snese, anebo dokonce vyžaduje, aktuální režijní a interpretační přístupy,“ má jasno vysokoškolský pedagog a vystihuje tak zároveň hlavní myšlenku zastřešující platformy, pro niž organizátoři festivalu razí označení #novebaroko.

„Chceme říct, že tvorba Geisslerů i další naše aktivity jsou něco živého, dynamického, co se vyvíjí. Samozřejmě se snažíme popularizovat baroko, ale pořád zůstáváme jednou nohou v současnosti,“ vysvětluje ředitelka festivalu Kateřina Bohadlová. „Rád bych to prosadil jako nový termín. Řadu let jsme vymýšleli, jak vysvětlit divákům, co vlastně děláme. My neděláme barokní divadlo, ale inspirujeme se barokním divadlem. Křísíme baroko pro současné umění,“ přidává Petr Hašek.

„Naši lásku k baroku chceme institucionalizovat, zastřešit řadu našich aktivit, které se od Geisslerů postupně odlouply; ať už je to THEATRUM KUKS nebo Galerie loutek Jiřího Nachlingera, která systematičtěji oživuje právě Comoedien Haus, jenž stál vlastně na počátku celého příběhu. A zároveň trochu očekáváme, že se k tomu přidají další a tahle rodina se bude pod střechou nového baroka rozšiřovat,“ věří umělecký šéf festivalu.

Tak se s námi nadechněte mocné barokní inspirace…

Geisslers Hofcomoedianten-Tygr v tísni-Ensemble Damian - Římská Lukrécie, světová premiéra koncertní verze opery, nádvoří hospitálu Kuks. Foto Marek Malůšek (2).jpg (1.78 MB)

Ještě Něco málo z historie…

Divadlo v Kuksu začalo v roce 1697, kdy lázeňské hosty bavil s marionetou Pulcinella (Polizinello) loutkář J. Ch. Neumann s rodinou z Rumburka. Následující rok žádal Sporck hr. Liechtensteina, aby Neumanna propustil z poddanství do Kuksu. Hrabě Franz Anton von Sporck (1662 -1738) nechal roku 1702 ve své letní rezidenci v Kuksu postavit divadlo – Comoedien-Haus. Sporck coby "předbojník osvícenství" vytvořil na svých panstvích – ale zejména v Kuksu – jedinečný fenomén univerzálního průniku německé, české, francouzské a italské kultury s výrazným zastoupením divadla a opery. Byl první zástupce šlechty podporující profesionální cestující herecké společnosti, které vnesly do pražské (kukské) kultury novou dimenzi světského a komického.

9.-Maly-pohled-na-Kuks-1724.jpeg (156 KB)kuks-dobova-rytina.jpg (684 KB)

Dosavadní výklad Kuksu přehlížel bezprostřední spojení Kuksu s významnými barokními skladateli, jako byli Antonio Vivaldi, Antonio Bioni či Johann Sebastian Bach, či Janem Adamem z Questenberka, který se svou výraznou mecenášskou a„kulturně-manažerskou“ činností významně podepsal na nedalekých Jaroměřicích. Drážďany, slezští básníci, textaři, libretisté, tiskaři či nově objevovaný sporckovský činoherní repertoár německých kočovných společností, který vycházel z dědictví italské commedia dell´arte (H. Rademin: Amor Tyran; Atalanta; A. Zeno: Andromache, Dominique – Romanesi: Hráč,...) – to vše je pro současnou interpretaci významu Kuksu velmi důležité. Festival Theatrum Kuks se snaží na všechny tyto důležité souvislosti upozorňovat.