Principes de la Flute
Ensemble Spock
Lukáš M. Vytlačil – barokní flétny
Lukáš Vendl – cembalo

21. 8. 2026 od 17:00, Kaple, Hospital Kuks

Hrabě František Antonín Špork v mládí strávil na vzdělávací cestě dva roky ve Francii a kus dvorské kultury Slunečního krále Ludvíka XIV. si s sebou odvezl zpět domů. S budoucími virtuózy a průkopníky příčné flétny Jacquesem Hotteterrem (1674-1763) a Michelem de la Barre (cca. 1675-1745) se jistě nesetkal – nebylo jim tehdy ani deset let. Jejich činnost, tvorba i interpretační mistrovstí ovšem hned na úsvitu nového století zásadně ovlivnily barokní kulturu a prosadily příčnou flétnu jako nástroj módní a vysoce elegantní. O hru na něj se musí pokoušet každý, kdo to chce ve vybrané společnosti někam dotáhnout.

Takové bylo východisko pátečního koncertu v kukské kapli a Lukáš M. Vytlačil, pravidelně vystupující na festivalu THEATRUM KUKS, svým doprovodným slovem obohatil dvorní repertoár, který za doprovodu Lukáš Vendla na virginal přednesl. Koncert v sobě nesl i kus přednášky, jako by Lukáš Vytlačil plynule navazoval na svůj odpolední program Barokování. Oba pořady se soustředily na jednu vůdčí osobnost – Jacquese Hotteterra a především jeho opus Principes de la flûte traversière, ou flûte d’Allemangne, de la flûte à bec ou flûte douce et du hautbois, divisez par traictez (Základy příčné flétny aneb německé flétny, flétny zobcové aneb flétny něžné a hoboje, rozčleněné na traktáty, 1707). Bylo běžné, že tiskem vydané skladby nespecifikovaly, pro který nástroj jsou výhradně určeny. Často šlo o nástroj vysoký (francouzsky dessus) a partu se mohla zhostit flétna, hoboj nebo housle. Průlom nastal až roku 1702, ale o tom později. Když v roce 1707 vydal Hotteterre své Principes, všechno se změnilo a hned o rok později začal vydávat sbírky suit a triových sonát, které byly určeny především pro příčnou flétnu (la flûte traversière). V roce 1719 pak dokonce vydává spis s názvem L’art de Préluder (Umění preludovat). Ten se stal i průvodním hudebním pojítkem koncertního programu Ensemblu Sporck. Jak bylo zvykem v předsálí pracovny Ludvíka XIV. – v prostoru, pro které byly skladby komponovány jako kratochvíle pro čekající petenty (něco jako barokní elevator music nebo něco vám zahrajeme, než přijdete na řadu) – každou suitu uvozovalo krátké preludium. Mohlo trvat jen pár taktů a interpret tím nejen upoutával pozornost posluchačů, ale rozehrával si nátisk.

Na programu koncertu zazněly vedle Hotteterrových děl a preludií i suity jeho současníků Anna Danicana Philidora (1681-1728) a zmíněného Michela de la Barre, který byl vůbec prvním, kdo roku 1702 vydal sbírku skladeb určených výslovně pro příčnou flétnu a basso continuo: Pièces pour la Flûte Traversière avec la Basse-Continue. Jak bylo zvykem, jednotlivé části suity nesly názvy podle dobových tanců a hudebních čísel – ouverture, bourée, sarabande, gavotte, allemande, courante, gigue, marche – a zatímco Ludvíkovým současníkům zpříjemňovala čekání, nám, smrtelníkům 21. století, zpestřovala krásný zážitek, který byl poučný, poutavý, hudebně krásný a radostný.

Pavel Drábek