Divadlo světla: Opera o muži, který rozsvítil barokní Prahu
Geisslers Hofcomoedianten, Musica Florea, Smetanova Litomyšl a DAMU Praha
hudba Jan Jirásek
libreto a dramaturgie Helena Koblischková
hudební nastudování Marek Štryncl
režie Petr Hašek

19. 8. 2026 od 20:30, Hankův dům, Dvůr Králové nad Labem

Slavnostní zahájení 25. výročního festivalu THEATRUM KUKS se neslo v duchu po baroknu velkolepém. Večer v Hankově domě otevřeli ředitelé festivalu Kateřina Bohadlová, Petr Hašek a Stanislav Bohadlo oslavnými proslovy, poděkováním všem a mnohým mecenášům, podporovatelům a spolupracovníkům i připomenutím Roku loutkového divadla 2026, který se v Česku a na Slovensku slaví k 10. výročí zapsání českého a slovenského loutkového divadla na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Hlavním programem večera byla barokně opulentní opera o muži, který rozsvítil Prahu. Její první uvedení proběhlo sice už před několika měsíci na festivalu Smetanova Litomyšl, ale za skutečnou premiéru bychom měli počítat až tento večer, kdy se všechny prameny, inspirace, podněty a zřídla sešly ve svém domovském bytovišti.

Dramaturgyně souboru Geisslers Hofcomoedianten Helena Koblischková napsala libreto opery DIVADLO SVĚTLA podle stejnojménného románu francouzsko-české spisovatelky a knihkupkyně Anne Delaflotte Mehdevi (francouzsky Le théâtre de Slavek, 2018), který spojuje fiktivní příběh českého mládence Slávka Sýkory, který se stal světelným scénografem divadelního mecenáše a vizionáře Františka Antonína Šporka. Na pozadí jejich napjatého vztahu se odehrává mozaika historie Kuksu i Prahy v 18. století, od založení Kuksu jako kulturního stánku (1692), přes otevření Šporkovského divadla v Praze (1701), jezuitskou inkvizici a pálení kacířských knih, bombardování Prahy za sedmileté války (1756–1763), až po otevření Nosticova (dnes Stavovského) divadla (1783) a premiéru Mozartova Dona Giovanniho (1787).

Tolik příběh. Jako je tomu u barokní estetiky, těžiště opery leží jinde, a to v divadelní podívané, jevištní akci a hudbě. Za největší úspěch, a to úspěch velkolepý, je pak potřeba uznat právě divadlo světla, které se tu odehrálo díky souhře týmu světelné scénografky Pavly Beranové z ateliéru LAD-LA DAMU, scénografa Jána Tereby, kostýmní scénografky Jitky Nejedlé, režiséra Petra Haška, orchestru Musica Florea a herců souboru Geisslers Hofcomoedianten s hostující sopranistkou Evou Hartovou. V úchvatné a dynamické podívané plné scénografických i jevištních nápadů – práce se zrcadly, kostýmy a jejich materiály, se stínohrou, pohyby, perspektivami a projekcemi, které vytvářely efektní iluze šporkovského Kuksu – se samotný děj ztrácel, ale scénické obrazy podkreslené kombinací živé a reprodukované hudby Jana Jiráska byly opulentní hostinou divadelního kumštu. O kompozici hudebně-dramatického díla samotného bychom mohli pojednat zvlášť, ale divadlo světla ho doslova zastínilo – a tak to má být.

Na jednu stranu je škoda, že tato velkolepá podívaná nemohla kvůli počasí proběhnout na nádvoří hospitalu, jak bylo původně v plánu. Na stranu druhou Hankův dům i přes jistá omezení (viditelnost, dýchatelnost, jistě i technické kompromisy) poskytl DIVADLU SVĚTLA prostor soustředěný a po baroknu koncentrovaný a chráněný od nástrah světa vnějšího.

Gratulujeme baroknímu svátku k 25. výročí i k této mimořádné oslavě!

Pavel Drábek