Tiago Matias: Sospiro. Iberská hudební pouť 16., 17. a 18. stoletím pro vihuelu a barokní kytaru
19. 8. 2026 od 18:30, Refektář, Kuks

První koncert hlavního programu 25. výročního festivalu THEATRUM KUKS přednesl znamenitý portugalský hudebník Tiago Matias. Hodinový program představil celkem šestnáct skladeb a k tomu dva přídavky. První polovinu recitálu Tiago Matias věnoval portugalské, respektive portugalsko-španělské hudbě poloviny 16. století (1540-1560) pro vihuelu, portugalsky zvanou viola de mão. Jedná se o strunný nástroj shodného ladění jako loutna, jen tvarově blízká kytaře. Koncert krátce uvedl nestor festivalu muzikolog Stanislav Bohadlo poněkud v omluvném duchu – že hudba takto raná ještě není plně barokní a časově předchází kukskému areálu. Omluva pochopitelně nebyla nutná, lyrické pavany a baladické renesanční skladby k baroku patří, ať už se stále provozovaly na šlechtických sídlech nebo přežívaly v obecných písních. Mezi skladbami zazněla i slavná „Mille Regretz“, známá i pod názvem „Canción del Emperador“ (Císařská píseň), milovaná píseň Karla V. Španělského připisovaná skladatelům Josquinovi des Prez (cca. 1450-1521) a Luysi de Narvaez (cca. 1500-1555/1560). Repertoár pro vihuelu není zcela potvrzený. Ví se, že šlo o oblíbený a hojně užívaný nástroj, ale dochované notace ji specificky nejmenují. Skladby tedy zazněly v úpravách Tiega Matiase pro tento dnes vzácný nástroj.

V druhé polovině programu zaznělo osm skladeb pro barokní kytaru z přelomu 17. a počátku 18. století, tedy přesně z dob, kdy habsburské baroko určovalo duchovní i kulturní život ve velké části katolické Evropy i střední a jižní Ameriky. Barokní kytara je pětistrunný nástroj, literatura pro něj je bohatá a žánrově rozmanitá. Tiago Matias provedl folie, chaconnu (ciaccona), cumbe, italianu, fandango i sarambeque od řady autorů. Mezi nimi figuroval i José Ferreira Cordovil (cca. 1676-1761), prakticky neznámý autor, jehož díli Tiago Matias jako první nahrává. I na tomto výběru skladeb z barokního období byla patrná kulturní a geografická pestrost – vedle vlivů evropských se tu projevují i hojné vlivy severoafrické hudby i hudby brazilské. I zde už se předznamenávají další hudební styly budoucnosti, například národní hudební styl fado, který je dokonce na seznamu UNESCO jako portugalské nehmotné kulturní dědictví.

Zapadající slunce osvítilo nejen barokní Refektář, ale i znamenitého sólistu, který otevřel oficiální program letošního THEATRUM KUKS v patřičně mezinárodním a mezikulturním duchu.

Pavel Drábek