La Dafne
Ensemble Damian
libreto Ottavio Rinuccini
hudba Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar
kostýmy a scéna Vendula Johnová a Rocc
režie Rocc
21. 8. 2026 ve 20:30, Refektář, Hospital Kuks

V roce 1598 se ve Florencii odehrála úžasná věc. Spolek umělců a intelektuálů zvaných Florentská camerata (Camerata de’ Bardi) uvedla dílo s názvem La Dafne. Hudbu napsal Jacopo Peri a libreto podle Ovidiových Metamorfóz pak Ottavio Rinuccini. Do nymfy Dafné se zamiluje bůh Apollón, ale ona ho odmítá a jeho lásce unikne tím, že je proměněna na vavřínový strom. Tak se bůh lásky Amor Apollónovi pomstil. A to je celý příběh.

Většina partitury Jacopa Periho se ztratila, proto dvorní skladatelé olomouckého Ensemblu Damian Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar vytvořili hudbu novou. Stalo se tak v roce 2011 na popud Rocca, tehdejšího uměleckého ředitele opery Národního divadla Brna. Jejich opera v sobě hudebně vkusně spojuje Periho renesanční (respektive raně barokní) melodiku a novodobý minimalismus. Letos, po patnácti letech, soubor operu nově nastudoval – z původního obsazení zůstal jen loutnista Marek Kubát a mim Sergej Sanža. Zbytek ansámblu jsou nové tváře a vesměs umělci mladé generace. Ti do provedení přinesli energii, kterou si z původního nastudování nepamatuji. Vysoce vyzdvihnout si zaslouží špičkové hudební provedení Marka Kubáta (arciloutna), Martina Smutného (pozitiv) a Bernata Izarda (violoncello). Pochvala patří právě tak krásným a technicky znamenitým hlasům a hereckým výkonům zpěváků: kontratenor Martin Ptáček, sopránistka Kamila Škrachová, mezzosopránistka Dorota Grossová, bas Pavel Maška a především pak tenor Arnau Petřivalský, který jako Apollón božsky zazářil.

Provedení se kvůli počasí přemístilo z nádvoří do Refektáře a je to tak dobře: akustika i viditelnost nesrovnatelně lepší, soustředěnost provedení dvakrát tolik. Že šlo o provedení fantastické, o tom svědčil dlouhý a nadšený potlesk rozzářeného obecenstva. Láska je prevít, ale i opera dokáže divy!

Pavel Drábek