Z Hluboké nouze ke všeobjímajícímu světlu
Jaroslav Tůma – varhany (varhanní positiv, varhany, organeto, regál a organo di legno)
Lucie Sedláková Hůlová – housle
varhany a klávesové nástroje dílny Sandrik Giovannino de Provolone

20. 8. 2026 od 18:30, různá místa hospitalu Kuks

Čtvrteční večer připravil vrcholný hudební zážitek – alespoň pro mne, ale tuším, že jsem to tak neviděl sám. Prvotřídní český varhaník a skladatel Jaroslav Tůma posluchače provedl nejen po rozmanitém hudebním repertoáru pro královský nástroj, ale také po magických prostorách hraběcího zámku a jednotlivá zastavení této hudební pouti doprovodil na pět různých varhanních hudebních nástrojů. Při dvou zastaveních mu byla hudební partnerkou znamenitá houslistka Lucie Sedláková Hůlová. Přenosné a převozné varhanní nástroje pak zajišťoval pan Michal Novák z dílny Sandrik Giovannino de Provolone. Ten ostatně ve stejný den na THEATRUM KUKS vedl workshop, během kterého vyrobil varhanní píšťalu (laděnou do e), kterou na úvod koncertu Stanislav Bohadlo rozezvučel. Už jen tyto skutečnosti jasně ukazují, že nešlo o běžný koncert, ale byli jsme účastni události mimořádné – prostorově, instrumentálně, žánrově a nakonec i hudebně.

První hudební zastavení s názvem „Z hlubin volám k tobě, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas“ se konalo ve Šporkovské hrobce. Jaroslav Tůma (za asistence Michala Nováka coby osvětlovače v zešeřelém prostoru) přednesl chorálové zpracování skladby Johanna Sebastiana Bacha „Aus tiefer Not schrei ich zu dir“ (Z nejhlubší nouze volám k tobě, BWV 687). Po ní následovala improvizace na téma De profundis s hudebním motivem v dórském módu. Improvizace byla hudebním jazykem současná, ale nesla v sobě otisk Bachova chorálového uvažování. Tyto dvě skladby zazněly na varhanní pozitiv, jednomanuálový nástroj s motorovými měchy.

Bachova Partita f moll č. 1 „Christ, der du bist der helle Tag“ (Kriste, jenž jsi jasným dnem, BWV 766) otevřela a pojmenovala druhé zastavení v kostele Nejsvětější Trojice. I zde byl aktérem nejen interpret a znamenitý nástroj, ale i impozantní prostor a jeho jedinečná akustika. Jaroslav Tůma pak s Lucií Sedlákovou Hůlovou provedl svou skladbu Růženec světla pro housle a varhany v pěti větách – meditativní rozmluva dvou nástrojů, která je sama o sobě malou poutí Kristovým životem. Skladba pracuje s rejstříky imitujícími hlas houslí a spočívá na prázdných, kvartových a kvintových harmoniích a na sekundových souzvucích. Citlivé tóny (třetí a sedmé stupně) se vyskytují povětšinou jen na cestách, kterými kráčí sólové melodie. Provedení si zasloužilo velmi nadšené ovace.

Na třetím zastavení „Světlo světa – v kostele i u stolu“ v Refektáři představil Jaroslav Tůma dva vzácné nástroje vyrobené Michalem Novákem – středověké varhany (organeto, zvané též portativ) a regál. U obou nástrojů musí hudebník při hraní sám ovládat měchy. Portativ má jen manuál pro pravou ruku, levá ruka natahuje měch a zní jako ansámbl zobcových fléten. Manuální měch způsobuje i mnohem choulostivější a citlivější práci s dechem – varhaníci tomu říkaji „živý vzduch“: jednotlivé tóny nejsou stejné a každá fráze zní podle stavu měchu. Regál je také jednomanuálový, ovšem pro obě ruce. Varhaník měch nadýmá nohou. Jazýčkové píšťaly znějí jako laskavější dudy. Na portativ Jaroslav Tůma provedl vlastní pětivětou skladbu Pražské zlomky pro organeto na téma nejstaršího klávesového manuskriptu. Ta se setkala patrně s nejspontánnějším ohlasem u posluchačů. Jistě v tom sehrála křehkost a prekérnost vlastního aktu hraní (vidíme, jak se nám všechno rodí přímo před očima, a vidíme i všechno úsilí). Zároveň podstatně přispěla i vlastní skladba: spojení nejstarší hudby z českého prostředí s hudbou nejnovější – a byla v tom monumentalita, jistá mystika, ale i divoká živelnost a ironický vtip. Na regál zazněl výběr z polských tabulatur Jana z Lublina (1490-1550), další pozoruhodná přehlídka hudebních i zvukových světů. Zastavení v Refektáři si vyžádalo přídavek – nejen pro nás, ale i pro přímý přenos České televize.

Závěrečné zastavení „Ze slavných tajemství“ v Lapidáriu proběhlo u varhanního positivu Organo di Legno, jednomanuálový nástroj zvící almary, který varhaník sám pěchuje pravou nohou. Zazněla skladba „Toccata duodecima et ultima“ ze sbírky Apparatusi msuic-organisticus Georga Muffata (1653-1704) a dvě Růžencové sonáty Heinricha Ignaze Franze Bibera (1644-1704). Sonáta č. 16 g moll „Anděl strážný“ je passacaglia pro sólové housle. Na závěr pak Jaroslav Tůma a Lucie Sedláková Hůlová přednesli sonátu č. 14 D dur „Nanebevzetí Panny Marie“ pro housle a basso continuo. Dlouhý dozvuk v Lapidáriu i přihlížející Braunovy sochy – to vše přispělo k mocnému účinku závěrečné části tohoto monumentálního hudebního, organologického i prostorového zážitku. Jaroslav Tůma předvedl neuvěřitelnou hudební plejádu – s rozmanitostí, jaká je nemožná u žádné jiné nástrojové skupiny – s omluvou všem klavíristům i hráčům na strunné a dechové nástroje či melodické perkuse. Je úžasné, že jsme mohli být přítomni tohoto mimořádného svátku – se znamenitými hudebníky, špičkovými nástroji a jejich tvůrcem, pestrou hudební dramaturgií a v jedinečných prostorách. Tím vším jsme byli obdarováni a velký dík za to.

Pavel Drábek