Memento Mori – světlo, pohyb, zvuk
Andrea Miltnerová, Jan Komárek

21. 8. 2026 ve 22:00, Hrobka, Hospital Kuks

V hrobce, kde je pochován hrabě František Antonín Špork se odehrála pětadvacetiminutová světelně-, pohybově-, loutkově-hudební performance. Účinkující byli čtyři: vedle autora konceptu, režiséra a světelného designéra Jana Komárka a choreografky a tanečnice Andrey Miltnerové v těžkých flamenkových šatech a s maskou v ruce ještě Klára Čížková, která tančila, zpívala a hrála na příčnou flétnu, a Melusine de Pas, která doprovázela akci zpěvem a hrou na violu da gamba. Pokud jsem dobře viděl, tak Jan Komárek ještě doprovázel na dulcimer a od dalších účinkujících se ze stínů ozývaly woodblocky, zvonky a další ruchy a ševely v duchu ševelení ASMR. Nedílnou součástí byly i zvenčí se ozývající šumy větru a blížící se bouřky.

Těžko psát o útvaru, který neměl jasný tvar – jednak tím, že byl v šeru, sporém osvětlení stěží pro diváky v prostoru viditelný, jednak tím, že jednotlivé čtyři části byly atmosférické a zjevně záměrně neurčité či nedourčené. V první části za tikání budíku sledujeme figuru vyřezanou a namalovanou na dřevěnou desku. Postupně se odkrývaly destičky – dvířka jako u pouťových trikových loutek – a na hrudi se ukázal kostlivec, na místě srdce otvor s kyvadlem (pokud jsem viděl správně) a na obličeji lebka. V druhé části tanečnice (Klára Čížková) procházela prostorem, hrála na flétnu a setkala se s maskovanou postavou ve výrazně těžkých šatech (Andrea Miltnerová). Po střetu, který se odehrával nejen na zemi, ale i na stínech na stropě hrobky, zůstala tanečnice ležet na zemi, dokud ji zvonek neoživil. Ve třetí části hrála Melusine de Pas na violu da gamba preludium z rozložených akordů, snad volně inspirovaný sarabandou. V části závěrečné maskovaná tanečnice v těžkých šatech prošla obecenstvem a za šumů, ruchů i nesrozumitelných slov, které vydávali zbylí účinkující, diváky vyvedla z hrobky ven do deštivého večera, kde se začínali rojit všichni čerti.

Program uvádí, že jde o„intimní, poeticky laděné, magické, obrazové představení“. Líbilo se divákům? Těžko říci. Při vstupu jsme dostali instrukci, že se na konci netleská. Zanechalo v nás něco? Těžko říci. Ve mně pocit neurčitosti a rozpaky. Zeptejte se na názor jiných účastníků.

Pavel Drábek